Měl nabídku z brněnské Zbrojovky, kam ho lákal jeho bývalý kouč ze Slovácka Martin Svědík. Ale on zvolil Zlín. I v osmatřiceti letech byl o Jana Kalabišku na trhu zájem. Jelikož má pořád ambice, sáhl po pobídce z nejvyšší soutěže. Sobotní první přípravný duel právě se Zbrojovkou (2:2) sledoval jen v civilu, neboť začal přípravu později. „Byl jsem víceméně smířený s tím, že budu hrát druhou ligu,“ potěšilo ho, že se ozval člen elitní společnosti. Byť její nováček.
Bydlíte v nedalekém Uherském Hradišti. Hrálo i tohle roli ve vašem rozhodování o budoucnosti?
„Určitě. Chtěl jsem se vrátit domů na Moravu. Hledal jsem varianty na dojíždění. V Pardubicích jsem byl po většinu roku sám. Jednal jsem i s Brnem. Když se mi ozval trenér Svědík, byl jsem víceméně smířený s tím, že budu hrát druhou ligu. Ale pak se objevil Zlín. Ani jsem nečekal, že dostanu nabídku z první ligy. Mám to ještě o hodně blíž a navíc je to první liga. Skočil jsem po tom. Ještě se mi ozvala slovenská Skalica. Trošku se řešil i Artis Brno.“
Zbrojovka vás nepřeplatila?
„Nakonec jsem dostal lepší podmínky ve Zlíně. Co jsem viděl, jsou tady šikovní kluci. Doufám, že se nebudeme bát do posledního kola o záchranu. Snad to zvládneme víc v klidu, abych měl klidnější sezonu než v Pardubicích.“
Jak nesou vaše nové působiště fanoušci v Uherském Hradišti, což je největší rival Zlína?
„Nevím, jak ti zarytí. Ale lidé, se kterými jsem se bavil, to chápou. Ze Slovácka jsem nabídku nedostal. Kdyby ano, jsem tam. Zlín je podobně rodinný klub. Zázemí a stadion je horší než v Pardubicích, kde bylo všechno nové. Je to pro mě trošku nezvyk, ale podmínky jsou dostačující. Teď se dokončují na stadionu nějaké práce. Na sezonu bude všechno připravené.“
Pocházíte z Mělníka. Už se ale cítíte jako Moravák?
„Už se tak s rodinou cítíme. Budeme zůstávat v Uherském Hradišti.“
Nemáte strach o Slovácko?
„Asi to bude mít těžké. Musí zase najít nějakého dobrého trenéra. Na posily tam nikdy moc peníze nebyly. Jedině, že by sehnali dobré kluky zadarmo, což se povede málokdy. Vidím to spíš na střed tabulky anebo na spodek.“
Souhlasíte s tím, že vaše dlouhověkost pramení také z toho, že jste začal s vrcholovým fotbalem později než většina vrstevníků a nejste tolik opotřebovaný?
„Je to možné. V mládeži jsem nehrál fotbal profesionálně, nebyl jsem v žádných reprezentacích. Možná jsem tolik netrénoval jako jiní hráči. Teď jsem zase půl roku odpočíval kvůli zranění. (úsměv) Vždycky si říkám, že dám ten rok, na který mám smlouvu. Delší už mi nedávají…Po každé sezoně se uvidí. Do devětatřiceti nebo čtyřiceti bych hrát mohl. Věk je znát, přípravy a tréninky snáším hůř než dřív.“
Musíte fotbal milovat.
„Pořád mě baví a naplňuje. Proto pokračuju. Kdybych nehrál profesionálně, stejně bych dojížděl někam do Rakouska.“
Na jakou pozici s vámi trenér Bronislav Červenka počítá?
„Říkal, že na celou levou stranu. A v případě potřeby i do útoku. Takže klasika jako v Pardubicích.“