Na dlouhou kariéru profíka si nikdy moc nevěřil, tak kromě kopání do balonu studoval a rozjel taky podnikání v nemovitostech. V lednu ukončil Jiří Krejčí ve Slovácku ve svých 33 letech kariéru a už vymýšlí, co se sebou. „Byty pojedou, k tomu mě láká nějaká pozice ve fotbale, strategie, vývoj klubu,“ říká bývalý ligový obránce s titulem inženýra z podnikové a informační technologie. V rozhovoru pro iSport Premium mluví o dojíždění do školy z Maďarska či proč byl odchod ze Sparty dobrý krok.
Když se ho lidi na Twitteru ptali, proč sekl s fotbalem, všem odpovídal stejně. „Není do toho už chuť.“ Chybělo mu 37 zápasů do kulaté třístovky ligových startů. Od začátku jara tak už svým bývalým spoluhráčům jen fandí. Palce jim bude držet určitě i v neděli proti Slavii.
Přitom po povedeném podzimu se Slováckem, kdy jste byli šestí, by se možná jiní těšili, co z toho na jaře může být a překousli i zbývající druhý půlrok.
„Podzim byl super, i když jsem moc nehrál. Ale prožíval jsem ho s klukama. Je ale fakt, že trenér Svědík se snažil atmosféru držet celkem napjatou, abychom nepolevili. Ale tak je to správně.“
A to na vás už bylo moc?
„Už jsem toho byl přesycený. Dělám fotbal od šesti let, co dál? Třístovka? To by pro mě znamenalo tak další dvě sezony, budu mít vzhledem k věku pokles formy, přednost budou dostávat spíš mladší kluci, to je přirozené. A taky je tu rodina, já dojížděl z Prahy vlakem, byl jsem na dráze jako doma, už jsem uměl pomalu předvídat každé zpoždění. Manželka má dobrou práci, máme malého syna a nastal čas, kdy v jeho třech letech je potřeba, abych s ním byl víc. Jen představa dalšího takového půlroku pro mě byla… (přemýšlí) Nepředstavitelná. Neříkám, že jsem vyhořelý, ale trochu možná jo. Bál jsem se takhle pokračovat dál.“
Vždycky jste přemýšlel, co bude po fotbalové kariéře?
„Jasně, vždycky. Já nikdy nežil v tom, že se budu fotbalem živit. Nevěřil jsem tomu. Měl jsem nějaké limity, o kterých jsem sám věděl a které mi taky dost lidí často připomínalo. (smích) A když už se kariéra ve fotbale nějak rozjela, uvažoval jsem zase tak, aby ruku v ruce s investovaným časem do tréninků a zápasů šly i peníze. A ty byly v určité době při tomhle porovnání super. A když to vztáhnu na poslední fázi mé kariéry, platí, že teď už by se můj plat snižoval a snižoval, zatímco nároky, tréninky a tak dál ne. Má teda smysl se huntovat,