Očima táty Špačka: Amerika pomohla, pivo mu moc nejede. Ti jeho trenéři...
Kdepak protekce, prostě na to má a hotovo. David Špaček se nalodil na palubu národního týmu jako mazák. Jednadvacetiletý mládenec okamžitě zaujal správně drzou hrou, sebevědomím. Kde a jak ho nabral? Tady je odpověď: „Má v sobě americkou náturu, od školky tamní výchovu. Zůstala mu v hlavě, strašně mu pomohla,“ nebojí se zmínit táta Jaroslav, olympijský šampion z Nagana a trojnásobný mistr světa. Pro iSport.cz popisuje synovu cestu až na šampionát do Prahy.
Narodil se v Columbusu v Ohiu, kde Jaroslav Špaček krájel pátou sezonu NHL. Kdo se domnívá, že tehdy 29letý bek měl pro syna nalajnovanou hokejovou kariéru podle předem daného scénáře, plete se. Vše běželo přirozenou cestou, nenásilnou formou. Kdyby chtěl mladý David studovat jadernou fyziku, tak bude. Ale přece jen, hokej byl u Špačků častějším tématem.
Stačilo zapnout televizi, tu obrovskou americkou. „Odmala se díval na hokej, u nás doma běžel imrvére a odmalička se chodil dívat i na moje zápasy,“ líčí táta Jaroslav. „Ale hlavně měl doma malou plastovou branku a pořád po mně chtěl, abych mu chytal a on střílel. Hokej k němu přišel přirozenou cestou, nešlo o nic vynuceného. Tenkrát ve školce měl kamaráda Philipa Hechta, syna od Jochena,“ zmiňuje slavného německého útočníka se 14 sezonami v NHL.
Tátové na sebe narazili v Buffalu, při výchově malých capartů spojily síly a nápady. „Našli jsme paní trenérku krasobruslařku, aby oba kluky naučila bruslit. Oni chtěli furt blbnout s hokejkami, ale trenérka byla neoblomná: Ne, 50 minut bruslení, pak si dáte deset minut hokejíček,“ usmívá se.
Pomohly lekce krasa? „Určitě. Já toho nebyl úplně fanda, ale potvrdilo se, že děti se radši naučí bruslit od někoho cizího než od rodiče. To bylo fajn, kluci poslouchali. Když se pak dostali do svého prvního mančaftu, bylo vidět, že jejich skluz je úplně jiný než měli hráči kolem nich.“
To bylo pohodové dětství. Kdy se však rozhodlo, že David zkusí napodobit dráhu otce?
