Sparta to zase nezvládla! V kádru miliony, musí vybrat směr. Je jako extraligové Toronto
KOMENTÁŘ PATRIKA CZEPIECE | Sestavili nejsilnější tým od zisku titulu v roce 2007. Cíl měli jasný, chtěli zlomit čekání na pohár. Jenže sparťané se zase nedočkali. Semifinálový výpadek s Kometou je pro ně krutou, ale zaslouženou ťafkou. Na hvězdné finále s Pardubicemi nedojde. Dynamo taky schytávalo kritiku, když do kádru nasypalo miliony a v základní části hrálo „tužku“. Jenže formu zvládlo načasovat na nejpodstatnější část roku. Sparta nikoliv. Přitom její utrácení na trhu rozhodně nebylo levné. Teď bude pod palbou.
Připomíná to příběh zámořského giganta z Toronta, byť samozřejmě v českých hokejových podmínkách. Tuzemskou extraligu hraje 14 celků, nemají stejné ani podobné finanční podmínky, takže v tuto chvíli plnoleté sparťanské čekání na pohár je více méně srovnatelnou ostudou jako půst Maple Leafs v NHL od roku 1967.
Najdete i další paralely. Sparta taky pořád leští už tak blyštivý produkt, zásobuje sestavu dalšími hvězdami, ani v posledním roce se nebála utratit velké prostředky za Michaela Špačka, Tomáše Hyku, Valtteriho Kemiläinena nebo Dominika Mašína, který později utekl do Finska. Sportovní boss Tomáš Divíšek dělal první poslední, aby mužstvo konečně předčilo konkurenci, vybíral i typy, které se měly ve vyřazovací fázi rvát.
Jenže z původně dobře vyhlížející mašiny se sypaly šroubky v době, kdy měla přepnout na vyšší výkon. Najednou to nedokázala. Kometa našla jednoduchý, ale účinný recept, ve středním pásmu sparťanům připomenula zmar s Třincem z předchozích sezon. V útoku byla efektivní. A dřívější rudá drtička nedokázala odpovídat.
Na jména zvučnější parta zase najednou koukala s otevřenou pusou. Válečníci, které po čtvrtém utkání vyvolával Michal Řepík, se probouzeli zcela sporadicky. Víc jich napočítali na druhé straně.
Spartě nechyběly ani zkušenosti, ale zkrátka je neprodala.
Mužstvo stárne, je tedy otázkou, zda nebudou v klubu muset podniknout generační obměnu a zbavit se těch, kteří jí zatím vavříny nepřihráli. Trpělivost k manažerské práci patří, nesmí být ovšem bezedná.
Smlouvy vyprší několika hráčům v obraně, ale taky třeba Vladimíru Sobotkovi, který si zrovna v play off odehrál své, jeho elitní formace zvládala udělat zmatek. Chybět může i končící Jani Lajunen, který splňoval úlohu v předbrankovém prostoru a neúprosností Pražanům pomáhal v oblastech, jaké útočné hvězdy nemohly obstarat.
Tým se zase trošku změní a posune. Jenže jak tlak na kýžený pohár roste, stává se z pražského celku místo sportovního napětí. V Torontu tomu říkávají modrobílá nemoc. Teď se z ní snaží vykurýrovat Sparta.
