Staněk a Štefela: Koulař a výškař s medailí? Už nám chybí jen bystrozraký
Jsou dvojka jako z pohádky. Koulař Tomáš Staněk a Jan Štefela přivezli z halového mistrovství Evropy v Apeldoornu bronz a stříbro a když spolu pózovali fotografům, připomínali hrdiny jednoho z nejtradičnějších příběhů pro děti. Jen se na ně podívejte. Dlouhý, Široký… „Už nám chybí jen Bystrozraký…“ smál se Staněk.
Je vidět, že si spolu sedli. Přesto, že jejich disciplíny jsou hodně vzdálené. Staněk musí budovat hmotu, aby měl energii posílat těžkou kouli za 21 metrů. V přípravě do sebe láduje maso. Výškař Štefela si, ačkoli pochází ze statku, si jitrničky zakázal. Aby létal nad hranicí 230 centimetrů a honil příklad svého trenéra a národního rekordmana Jaroslava Báby, musí držet váhu. V Apeldoornu zazářili oba a společně si úspěch užili.
Na první pohled jste si sedli, že?
Štefela (směje se): „My se milujeme…“
Staněk: „Když jsem závodil, tak jsem měl kámoše Jardu. Ta starší generace mi trošku odpadla, tak mi zbyl. Spadl mi do klína.“
Bydleli jste spolu i na šampionátu?
Staněk: „Ne, já byl s Tadeášem (koulařem Procházkou). Oni nás radši separujou, aby to nebylo ku neprospěchu věci.“
Jak jste navzájem prožívali vaše závody?
Štefela: „Byl jsem, řval jsem a oslavoval jsem.“
Staněk: „Když měl v sobotu závod, tak jsem cestoval. Dovezl jsem mu dres na finále. Takže za to vlastně můžu já, jinak by byl čtvrtej…“ (směje se)
Honza si dres zapomněl?
Staněk: „Ne, potřeboval ten, který mi sedí. Říkal: ´Přivez mi ten, ve kterém vyskáču placku!´ Tak jsem sedl do auta, jel jsem k němu domů a přivezl jsem ho. Na finále jsem se samozřejmě koukal. Druhý den jsem měl kvaldu, takže na staďák to úplně nebylo, ale fandil jsem a tlačil jsem. A on to na těch 234 shodí…“
Štefela: „Kdybych to skočil, tak vyhraju. Ukrajinec se vyklepe. Dělám si srandu. Vůbec nevím, jak by to dopadlo. Je to škoda, ale věřím, že ten čas přijde.“
Sedli jste si po závodě?
Štefela: „Sedli jsme si ke stolu, probírali jsme videa, přemýšleli jsme nad taktikou, jak to udělat jinak…“
Staněk: „Jak to udělat, aby to dopadlo ještě líp. Seděli jsme na hotelu.“
Štefela: „V okolí nic nebylo, jenom Shellka, tam ani neměli pivko. Byli jsme jen na hotelu. Čepovali tam Heinekena, půllitr za sedm pade…“
Co byste řekli o tom druhém?
Štefela: „Když ho vidím závodit, nechtěl bych být v okolí pěti metrů…“
Staněk: „Je to střelec, užívá si to. Je radost se na to dívat. Zvládnul navázat z mládežnických let, to se moc lidem nepovedlo. Má dobré vedení a šlape to.“
Štefela: „Už se červenám, už to stačilo…“
Nepřijde vám, že si Honza nepřipouští tlak? Na každé z velkých akcí byl zatím ve finále…
Staněk: „Připouští si tlak… Klepal se jak blázen.“
Štefela: „Já jsem byl vyklepaný jak krabička Startek… Nejhorší je kvalda. Vypadnete, šlus, ende… Kvalda je vždycky důležitá a nervozita je tam hodně velká. Zvlášť, když vím, že jsem na tom dobře a můžu udělat medaili.“
Vy se ještě, na rozdíl od Tomáše, chystáte na halové MS do čínského Nanjingu, bude náročné se ještě dva týdny držet ve formě?
Štefela: „Ještě se mi nechce končit. O víkendu si půjdu zaskákat na Valašskou laťku. Jenom z druhé nohy, abych se šetřil, ale chci se tam ukázat, je to tradice. Jak tam člověk jednou skáče, musí tam skákat furt. Podívejte se na Jardu, ten tam taky bude skákat. Ještě to ty dva týdny vydržím.“
