První dojmy baseballisty v Japonsku: Můj slavný odpal znají všichni
Žije neuvěřitelný sen. Baseballistovi Marku Chlupovi se v posledních čtrnácti dnech převrátil svět. Z ničeho nic mu přilétla nabídka slavného japonského klubu Yomiuri Giants a otevírá se před ním šance probojovat se v jeho strukturách až do profesionální ligy NPB, kde jeho nový tým působí ve slavném Tokyo Domu. Pomohl mu jedinečný odpal z loňského World Baseball Classic, v Japonsku je jeho poznávacím znamením.
Loni v březnu přijel Marek Chlup s národním týmem do Tokia na World Baseball Classic bez velkých nadějí na baseballovou budoucnost. „Byl jsem poslední rok na škole na nižší úrovni, bylo mi dvacet čtyři. Když jsme tu hráli, tak jsem cítil, že pomalu končím kariéru. Vůbec to nevypadalo, že budu s baseballem někdy pokračovat a zvlášť v téhle organizaci, která má Tokyo Dome jako domácí stadion,“ usmíval se Chlup během online rozhovoru z Tokia, kam právě dorazil se smlouvou s věhlasnými Yomiuri Giants. Zdá se, že kariéru mu změnil nadhoz japonského hvězdného nadhazovače Rokiho Sasakiho, který tehdy na WBC odpálil v rychlosti 164 kilometrů za hodinu.
Pamatují si Japonci tenhle moment?
„Dneska mi asi pět lidí řeklo, když mě poprvé viděli: To je ten, co odpálil na Rokiho Sasakiho! Je vidět, že on je tady legenda. Nikdy jsem si neuvědomoval, jaký to byl úspěch. Říkal jsem si: OK, odpálil jsem, ale tady o tom vědí všichni. O to víc je vidět, jak dobrý dojem jsme tenkrát s reprezentací zanechali. Druhá věc je, že všichni říkají: To jen ten, co hrál na WBC za Česko. Jako Čechy nás zná hrozně moc lidí, doteď jsem z toho překvapený.“
Vy jste poslední dvě sezony strávil v americké nezávislé lize American Association v týmu Lake Country DockHounds, jak se seběhlo vaše angažmá v Japonsku?
„Ten proces byl hodně rychlý na to, jaká je to pro mě velká výzva. Byl rychlý až moc, v podstatě jsem neměl čas na rozmýšlení. Ani nebylo co rozmýšlet. Je to něco, pro co jsem celý život dřel. Jak přišla nabídka, věděl jsem, že to pravděpodobně vezmu. Od toho, kdy mě poprvé kontaktovali, až k tomu, že jsem tady, to trvalo ani ne dva týdny. Bylo to rychlé. Nabídli mi smlouvu, já řekl jo, podepsal jsem, poslal jsem ji do Japonska, vyzvedl si vízum a jsem tady.“
Prý jste vůbec netušil, že vás japonští skauti sledují…
„Skutečně jsem si toho vůbec nevšiml. Na první schůzce jsem se ptal, jak na mě přišli. Oni, že když jsme hráli s repre v Japonsku, tak mě viděli odpálit. Od té doby je manažer týmu pověřil, ať mě sledují. Dva roky jsem se jim líbil a potom mi rovnou nabídli smlouvu. Hrálo roli, jaké hráče tuhle sezonu propustili, vytrejdovali. Nějaké štěstí jsem asi měl v tom načasování. Fakt jsem si toho za celou sezonu nevšimnul. V soutěži, co jsem hrál v Americe, chodí na zápasy dost skautů. Je hodně nevídané, že mi nabídli smlouvu, ještě než mě osobně poznali. Za mě to byl jednoduchý proces, jsem rád.“
164Tolik kilometrů v hodině letěl na loňském WBC nadhoz Rokiho Sasakiho, který Marek Chlup odpálil během zápasu Česka s Japonskem. Jeho životní moment mu pomohl k angažmá u slavných Yomiuri Giants z profesionální japonské ligy NPB. |
Jaké jsou vaše první dojmy po příletu do Tokia?
„První dojmy jsou hodně pozitivní. V mých předchozích angažmá dokázaly být první dny a týdny extrémně hektické a zmatené. Tady to od získání pracovního víza až po první den bylo bezproblémové. Už jsem si prošel celý komplex, kde budu hrát, trénovat, a kde jsem ubytovaný. Poznal jsem spoluhráče, trenéry, stihl všechno zajistit, od zítřka můžu začít trénovat a soustředit se na to, proč jsem tady.“
Co jste všechno stihnul?
„Vyzvedli mě na letišti, jeli jsme asi hodinu sem, snažil jsem se trošku dospat, pak jsem hned šel na tiskovku. Byl jsem překvapený, kolik tam bylo novinářů. Přijel jsem sem jako hráč do třetího týmu, který organizace má. Nejsem žádný velký podpis, který by hned šel nahoru. Stejně tam bylo dvacet, třicet novinářů, obrovská místnost. Potom jsem se šel najíst a už mě prováděli skrz ten komplex, kde budeme hrát, trénovat. Dostal jsem na výběr, jestli chci svůj byt v Tokiu, nebo přímo na hřišti. Všem přišlo rozumnější, když budu na hřišti, budu mít všude přístup dvacet čtyři sedm, abych se aklimatizoval a zlepšoval sám sebe.“
V Giants nastupujete do druhého rezervního týmu, jak vidíte své šance se posunout až do první sestavy pro elitní ligu NPB?
„Dostat se do prvního týmu bude výzva, na druhou stranu to vidím hrozně pozitivně v tom, že Giants do mě investovali víc než dost. Oni mě viděli minulou sezonu hrát dobře, věří mi, že se tam dokážu dostat. Naznačovali mi, že jenom co potřebuju aklimatizovat se na japonský baseball.“
V čem je specifický?
„Nadhazovači jsou tu jiní, háží nadhozy víc vertikálně, v Americe se s nimi pracuje spíš horizontálně, hýbou se zprava doleva, v Japonsku lítají nahoru dolů. Jako pálkaři mně to sedí mnohem víc, což mi dodává sebevědomí.“
Jak daleko do prvního týmu máte?
„Chybí mi dva kroky, abych se tam dostal. První je dostat se v třetím týmu na soupisku sedmdesáti hráčů. Momentálně jsem na soupisce třiceti rozvojových hráčů. Potom už můžu kdykoli naskočit. Druhý krok je mít trošku štěstí a zasáhnout do prvního týmu.“
Vždycky jste chtěl do americké MLB, je i možnost hrát v japonské NPB pro vás splněným snem?
„Dá se říct, že jo. Sen hrát profesionálně si teď plním. Pro mě byla největším snem vždycky major league. Když jsem byl trošku starší, věděl jsem, že můj sen je hrát profesionální baseball. Bylo mi celkem jedno kde. Víc a víc poznávám, jaké má Japonsko skvělé podmínky. Jenom, co jsem prošel tady v komplexu, máme nespočet výživových poradců, kondiční trenéry, zahlídl jsem různé technologie, co se dají používat na pálku, které jsem v životě neviděl. Máme lázně, vířivky, saunu, jak v ubytování, tak na hřišti. Podmínky jsou špičkové. Ultimátní sen bych si splnil, kdybych se dostal do prvního týmu. Japonský baseball je uzavřený vůči světu, není tolik vidět, ale je to druhá nejlepší liga na světě. Dostat se do prvního týmu by byl splněný sen. Na WBC Japonsko porazilo ve fínále USA a vyhrálo celý turnaj, je vidět, že je japonská liga kvalitní, možná se dá srovnávat i s major league.“
Co říkáte na to, že máte šanci zrovna v Giants, asi nejslavnějším japonském klubu?
„Vtipná věc je, že když nám na začátku téhle sezony v Americe dělali kartičky, ptali se, jaký je můj oblíbený tým. První, co mě napadlo, byli Yomiuri Giants. Tenkrát mě nenapadlo, že za ně někdy budu moct hrát.“
