PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Nejsledovanější muž Her? Globální hvězda toho nejtěžšího kalibru? Těžko někdo může namítat, že to není LeBron James. Basketbalová ikona, která ve 39 letech vede americký Dream Team ke zlatu. Pro něj už by to bylo třetí. Reportéři iSport.cz sledovali veškerý humbuk kolem něj. Jak se křižoval, házel magnézium do hlediště, krvácel… Hvězdný výběr v exhibičním tempu porazil ve čtvrtfinále Brazílii (122:87) a v boji o (povinné) finále ho čekají ve čtvrtek Srbové.
Nikdo v historii NBA nenastřílel víc bodů. Nikdo nedokáže davy pobláznit tak jako on. Nikdo nemá i díky postavě (2,06) takové charisma.
Málokdo má tak inspirativní příběh jako on. Vyrůstal ve čtvrti plné drog, zbraní a vražd.
LeBron James. Hráč Los Angeles Lakers a muž, který je odhodlaný dovést americký výběr ke zlatu. Co všechno se kolem něj a dalších amerických hvězd ve slavné hale Bercy dělo?
Už když se poprvé objevil na palubovce, ještě si jen tak zaházet před oficiální rozvičkou, lidé po celé aréně si vzali do rukou telefony a rentgenovali každý jeho pohyb. Největší žně měli šťastlivci, kteří se dostali co nejblíž palubovce.
Mimochodem. I když nejstarší, z amerických hráčů se objevil na hřišti úplně jako první. A chvíli si házel sám.
Na hlavě měl typický šátek, na sobě tílko, kraťasy s nápisem USA. Jednu nohou celou staženou kompresní tkaninou, druhou ne. Už v tu dobu byla totálně narvaná novinářská místa. Dobrovolníci reportéry ze všech zemí posílali vedle, na klasickou tribunu. I ta se postupně během několika minut zaplnila.
Největší aplaus? Léon Marchand
Ale pozor. Při vší úctě k LeBronovi. K celému Dream Teamu. K basketbalovým hvězdám miliardové hodnoty.
V hledišti byl jiný muž, který slyšel absolutně největší aplaus. Asi o dvacet centimetrů menší, světlovlasý, na první pohled nenápadný. Ale když se objevil na kostce, slavná hala málem spadla. Byl to Léon Marchand!
Místní národní hrdina. Plavec, který po fenomenálních výkonech získal v Paříži čtyři zlaté medaile. I těm nezúčastněným pozorovatelům z toho šel mráz po zádech, kdy celá hala zpívala jeho jméno. I na tom bylo jasně vidět, jak vášnivě místní prožívají Hry.
Ale zpátky k americkému hrdinovi.
Přímo u palubovky seděly i hvězdy místního fotbalového klubu PSG. Ousmane Dembélé, Bradley Barcola. Také oni se těšili na muže, který má v národním týmu číslo 6. I v hledišti ale byly k vidění stovky fanoušků s jeho obvyklejší třiadvacítkou.
A co také mohli vidět? Tady pár postřehů, kterých jste si u televize třeba nevšimli.
Ještě před zápasem, když seděl na nejkrajnější židli, zavřel oči, pokřižoval se.
Potom přišel k boxu časoměřičů, na ruce se v rámci svého tradičného zámořského rituálu rozdrolil magnézium a rozprášil ho mezi lidi. Ti se utápěli v blaženosti, že si vybral zrovna je.
Při hymně se pohupoval, protahoval se, pořádně si protáhl i prsty.
Před úvodním rozskokem si otřel ruce. Několikrát o dres, potom i o holé tělo. Aby mu míč neklouzal.
Když dal první koš, moderátor zahlásil: „Lebroooon Jameeees“. Lidé šíleli.
Zápas už se od začátku vyvíjel jednoznačně, chvílemi to připomínalo exhibici. Takže hvězdný dirigent hry nemusel odehrát žádnou závratnou porci minut.
Ve třetí čtvrtině se po zásahu loktem od jednoho z Brazilců skácel k zemi. I na soupeři bylo vidět, jak moc neví, co si v tu chvíli počít. Zdráhavě se k němu sklonil, jako by se i on bál sáhnout na sportovní ikonu.
Ubrouskem zkontroloval krev
Masér spolu s jedním ze spoluhráčů mu pak pomohli na nohy. Usadil se na svoje místo úplně na kraji, ledoval si to. Všechno sledoval bodyguard v bílém tričku, jenž byl neustále v pohotovosti.
Za chvíli vytáhl několik papírových ubrousků, otřel si obličej a zkontroloval, jestli je na nich krev, nebo není. A mohl jít zpátky do akce.
„Je to v pohodě, byl jsem jenom trochu otřesený, nic vážného,“ svěřil se v mixzóně, kde na jeho slova za zábranou čekaly desítky novinářů. V tu dobu už po zranění nebyly žádné stopy.
A ještě jeden moment, který vypovídá o tom, jak vážně turnaj bere. Když padla otázka na to, kdo je podle něj nejnebezpečnější soupeř, hlubokým hlasem pověděl: „Všichni. Všichni. Všichni.“ O rivalech mluvil s respektem. Nic povýšeného.
V semifinále čekají jeho tým, jenž bere jenom zlato, Srbové.
V hledišti byl i jeden 52letý americký rapper. Snoop Dogg, globální mistr ve svém oboru, jenž je v Paříži za atrakci. Přivezla ho sem televizní stanice NBC s jediným cílem – aby přitáhl pozornost amerického publika. Za to, že zamává z tribuny nebo se projede u Versailles na koni, inkasuje údajně půl milionu dolarů denně.
Ostře sledovaným hráčem byl ještě jeden. Americké číslo 11. Joel Embiid, kterého jste nemohli přehlídnout. Nejenom kvůli „hnízdu“ na hlavě, ale pokaždé, když se dotkl míče, se z tribun ozvalo: „Bůůůůůůů.“
Proč? Je původem z Kamerunu, postupně se dostal k francouzskému i americkému občanství. Vybral si Dream Team. Zdůvodnil to tím, že chce vyhrát zlato pro svého syna, který se narodil v Americe. Ovšem žádné slitování s ním, Francouzi na něj bučeli.
A co on? Nic. Suše dával koše. Jednou v době, kdy hala hučela nejvíc, si vzal míč a vyslal nádhernou trojku. Potom zamával americkým fanouškům a provokativně si zatancoval. Ten chlap má prostě nervy ze železa…
Američané v Paříži baví a mašírují za dalším zlatem.
