Sáblíková: Musím se doléčit, pak poslední příprava. Plány po kariéře? Podnikání to nebude
Po úspěšném MS v Hamaru ještě Martina Sáblíková marodila. Prodloužila si nemoc kvůli touze startovat na pěti kilometrech i přes vyšší teploty. Teď už je stříbrná medailistka ze závodu na tři tisíce metrů doma. Chystá odpočinek, ale už přemýšlí o přípravě na svou poslední sezonu kariéry. „Jedna věc je popasovat se s tím fyzicky a ta druhá stránka je psychika. I kdybych nekončila, tak je olympiáda hodně o hlavě. Těším se, ale mám z toho trochu strach,“ říká rychlobruslařská legenda před olympijskou sezonou.
O vaší bohaté kariéře byl natočen dokument. Jak jste se cítila, když jste ho poprvé viděla?
„Předem díky za ten nápad, protože pro mě jsou to vzpomínky na celý život. Tím, že se budu chystat na poslední sezonu, byl pro mě velmi emotivní. Pocity se ve mně mísily a slz nebylo málo.“
Na MS v Hamaru jste dosáhla stříbrné medaile. Do té doby ale ta sezona nevypadala tak dobře. Jednalo se o ideálně načasovanou formu?
„Asi jo. Už je pro mě těžké objíždět všechny svěťáky a podat na každém vynikající výkon. I když to můj trenér nerad slyší, už je mi 37 let a nemůžu úplně plýtvat silami. Většinou už sázíme na jednu kartu. V Hamaru to vyšlo.“
Vzpomenete si na první dojem, když jste věděla, že máte na třech kilometrech medaili?
„Pro mě je to vždycky neskutečné, že se to znova povedlo. Tolik gratulací od všech soupeřek i trenérů jsem snad nikdy předtím nedostala.“
Kam řadíte tuto medaili, která se zdá, že bude vaší poslední z MS jednotlivých tratí?
„Hodně vysoko, protože je právě poslední a emotivní. Moje umístění v sezoně se pohybovalo hlavně mezi pátým a desátým místem. I když jsem samozřejmě doufala, že by se ještě mohlo zadařit, tak jsem s medailí spíš nepočítala. Doufala jsem v dobrou jízdu, což se povedlo. Že z toho bylo druhé místo, to byla bomba.“
Jak moc ovlivnila váš výkon nemoc před posledním závodem na MS na pět tisíc metrů?
„Nedá se to spočítat, nakolik bych jela líp, ale když jsem měla večer před startem teplotu třicet osm a půl, tak to nebylo ideální. Chtěla jsem ale za každou cenu jet, protože to právě byla poslední pětka na MS. Stálo mi to za to, i když pořád nejsem zdravotně úplně fit.“
To musely být asi fyzicky krušné chvíle po závodě, ne?
„Byly. Týden jsem prakticky měla teplotu třicet devět a bolely mě klouby.“
Co říkáte tedy na právě skončenou sezonu celkově?
„Hodnotím ji jenom pozitivně. Přihlédnu i k tomu, že jsem opravdu moc ráda, že v tom nejsem sama. Že tam jsou ti mladší a můžeme to prožívat společně. Mám radost, že české rychlobruslení je takhle vidět.“
Dlouho jste na to byla v podstatě sama. Teď se vrátila Nikola Zdráhalová a byla pátá na 1500 metrů. Metoděj Jílek získal bronz na 10 000 metrů. Jak jste prožívala jejich výsledky?
„Mety, to je kapitola sama o sobě. V osmnácti má toho před sebou hodně. Ke všemu přistupuje zodpovědně. Málo lidí v jeho věku dokáže o věcech přemýšlet jako on. Klobouk dolů před ním, jak je svědomitý. To, co předvedl v letošní sezoně, možná i pro něj bylo nad očekávání. Na MS potvrdil potenciál. Je to první český chlap, který má medaili. Bezva. Za Nikolu jsem taky ráda. Zažila si svoje poslední dva roky, vrátila se po přerušení kariéry a zrovna v takovém stylu.“
Všichni víme, jakou je Jílek nadějí, ale nepřekvapilo vás, že ta první necelá sezona mezi seniory dopadla tak dobře?
„Po sezoně se to hodnotí jinak, ale předpokládala jsem, že se na MS ukáže. Když v přípravě v Inzellu byl deset sekund za Italem Ghiottem, který drží světový rekord na desítku, tak to vypovídalo o tom, že hlavně desítku pojede Mety neskutečně dobře. Pak se mu dařilo v Calgary a bylo to, nechci říct jasné, protože každý závod je jiný, ale vypadalo to, že si pro tu medaili jde.“
Když se vrátíme k vám, co plánujete v blízké době?
„Doufám, že se rychle doléčím. Už to trvá docela dlouho. Těším se na odpočinek, protože ho opravdu potřebuju. Pak se musím začít připravovat. Je to poslední sezona a nechci nechat nic náhodě. Když jsem viděla ten dokument, tak mi došlo, co mě zase čeká. Chtěla bych letní přípravu oddálit, protože bude moje poslední.“
Dovolenou nechystáte?
„Asi ne, protože jsem pořád nemocná. Vlastně jsem na jedné teď měla být. Máme v plánu Kanárské ostrovy na kolech, kdy se dopoledne fakt věnujeme objemu a odpoledne bývá volnější. Beru to jako částečnou dovolenou, i když zbytek týmu by mě za toto vyjádření asi moc rád neměl.“
Co bude náplní přípravy? Hlavně kolo?
„Na kolo se určitě chystám. Je to ta nejlepší složka letní přípravy a potom klasika. Kolečkové brusle, posilovna a skákání. Ono se to celkově nebude měnit, takže mě postupně pravděpodobně čeká Inzell, Collalbo a Livigno.“
A dojde na výjezd na sjezdovku Stelvio?
„Určitě ano, ale nevím, jestli třikrát v jednom týdnu, protože už mi není pětadvacet. Zavítáme tam, protože Petra (Petr Novák, trenér Martiny Sáblíkové) to tam baví na elektrokole, takže já musím taky. Jemu už se pomalu se mnou nechce.“ (smích)
A opravdu je to definitivní rozhodnutí, že půjde o vaši poslední sezonu?
„Je to tak. Původně jsem neplánovala říct to takhle dopředu otevřeně. Chtěla jsem si to nechat před posledním závodem, ale poslouchala jsem, že si to mám prodloužit o další čtyři roky, když pořád patřím do špičky. Nechtěla jsem další přemlouvání, tak jsem s tím šla ven.“
Čekáte takovou kontinuální rozlučku ve SP? Lidé si řeknou, je tady naposled Sáblíková, jdeme se rozloučit.
„Asi jak kde. Uvidíme, na jakých oválech se objevím. Když jsem v této sezoně jela tři kilometry v Heerenveenu, tak na startu ten aplaus byl veliký. Uvědomila jsem si, že tam příští rok budu stát naposledy. Už mě to pronásleduje. Člověk se toho těžko vzdává, protože jsou to nádherné vzpomínky a krásná léta. Věřím, že to bude krásná sezona, ale emočně náročná.“
Zrovna v Heerenveenu hlasatel vehementně vyhlašuje závodníky na startu. Je těžké se v takovém momentu zkoncentrovat?
„Je to tak. Normálně se ty hlasatele snažím neposlouchat, ale tam se od toho nedalo oprostit. Vyhrkly mi slzy do očí, když vyjmenovával všechny moje úspěchy.“
Hlavní hřeb sezony ale bude olympiáda.
„To bude složité zvládnout. Jedna věc je popasovat se s tím fyzicky a ta druhá stránka je psychika. I kdybych nekončila, tak je olympiáda hodně o hlavě. Těším se, ale mám z toho trochu strach.“
Už máte plány do budoucna po té olympijské sezoně?
„Nechci si to moc připouštět, protože mi to nedělá dobře. Vím, že to přijde. Nějaké podnikání a podobně mě moc neláká, já na takové věci nejsem.“
A co trenérské řemeslo po Petru Novákovi?
„Uvidíme, ale je to složité. Mám nějaké věci, které mě napadají a dávám si dohromady pro a proti. Na tohle je ještě brzy. Petr má naplánováno dalších deset let dopředu a nechce, abych končila, ale jak jsem řekla, tohle je definitivní.“
