Olympijské dilema Ledecké: Prkno je zlatá cesta, ale... Ocení nová šéfka unikátní snahu?
Píše historii a může si vybírat, jakým písmem. Ester Ledecká nemá ani po dominantním představení na mistrovství světa ve snowboardingu jistotu, že jí MOV za rok na olympiádě v severní Itálii dovolí plnohodnotnou kampaň v obou jejích sněhových disciplínách. Je však zjevné, že prkna by se za žádných okolností neměla vzdát. I kdyby to zapříčinilo ztrátu šance v lyžařském sjezdu, kde před měsícem získala medaili na světovém šampionátu v Saalbachu-Hinterglemmu.
Pro Kirsty Coventryovou, novou prezidentku Mezinárodního olympijského výboru, by to mohlo být atraktivní téma. První žena jako vládkyně kruhů by možná mohla ocenit unikátní snahu Ester Ledecké dominovat ve dvou olympijských sportech najednou.
„Ženy jsou připraveny vést,“ uvedla Coventryová.
Ledecká díky svému čtvrtečnímu zlatému závodu v paralelním obřím slalomu na mistrovství světa jako první v dějinách získala během stejné zimy medaili v alpském lyžování i ve snowboardingu a teď čeká na aktivitu mladé šéfky MOV.
„Tak nějak doufám, že to bude impuls pro Mezinárodní olympijský výbor, aby se ještě trochu zamyslel nad programem olympiády v příštím roce a dal mi šanci závodit v obou sportech,“ uvedla česká star.
Jenže změnit program olympijských her necelý rok před startem je hodně velká výzva. Zatím stále platí, že si STR v druhý den ZOH 2026 bude muset vybírat mezi dvěma svými láskami. A pokud bude muset zvolit, prkno by neměla nechat stranou.
Už jen proto, že na šampionát do Svatého Mořice přijela po zimě, kterou strávila na lyžích, a stejně soupeřky vyučila jako malé děti. Obhájila svou dominaci, suverenitu a výjimečnost. Je opravdu tak skvělá? Nebo to může být tím, že v alpském snowboardingu není natolik přísná konkurence jako v lyžování?
Po dvou letech téměř zmařených zdravotními potížemi se Ledecká tuhle zimu soustředila výrazně víc na lyže. Na prkně závodila naposledy prvního prosince, pak jí uběhla celá lyžařská sezona. Zřejmě jen s několika tréninkovými dny na prkně na snowboardingovém mistrovství světa vyhrála kvalifikaci paralelního obřího slalomu o víc než tři sekundy. V rozjížďkách se ani jednou nedostala do zásadních problémů a ve finále v klidu porazila i Japonku Cubaki Mikiovou, letošní držitelku všech tří křišťálových glóbů v paralelním snowboardingu.
„Adaptovali jsme náš tréninkový program a jsem opravdu pyšný, jak to zvládla. Je velmi konzistentní, mám z ní velkou radost,“ hodnotil Ledeckou snowboardový trenér Justin Reiter. „Konkurence je opravdu velká. I když nemáme hodně tréninků, máme je velmi dobře strukturované. Vytváříme co nejlepší tréninkové prostředí, aby se mohla adaptovat rychleji.“
Natvrdo. V alpském snowboardingu není taková konkurence jako třeba v tenise, v alpském lyžování nebo třeba ve freestyle disciplínách na prkně. Jde o specifickou disciplínu někde na pomezí uvolněného stylového světa snowboardových akrobatů a vesmíru, kde rozhodují setinky za rychlost.
Skeptikům jistě neunikl příběh jedenapadesátileté Rakušanky Claudie Rieglerové, která se v mistrovském paralelním obřím slalomu ve Svatém Mořici dostala do čtvrtfinále, a jen pět setin jí scházelo, aby se s vítězkou potkala v boji o finále.
„Je neskutečná. Zaprvé je to úžasná ženská, vždycky si vážím, když je výborný sportovec zároveň fajn osobnost. Ona je opravdu skvělá. A zadruhé je to obdivuhodné. Nevím, jestli toho nemá už plné zuby, že ji všichni propírají, že je stará. Ale já myslím, že stará není. Jen ukazuje, jak se to mládí dá protáhnout,“ řekla o ní Ledecká.
Rieglerová je ovšem taky unikát. Ve vyrovnané špičce alpského snowboardingu jsou nasázené ženy, které představují vrchol svého sportu. Jedna z favoritek Ramona Hofmeisterová se kvůli chybě v kvalifikaci ani nedostala do rozjížděk, Rakušanka Sabine Payerová vypadla v prvním kole.
„Když vidíte, jak holky jezdí, jak jsou natrénované, a hlavně rozzávoděné, vůbec nebylo jisté, že vyhraju. Spíš jsem se viděla jako outsider,“ řekla Ledecká.
Přesto dominovala. Ve finále porazila i Cubaki Mikiovou, závodnici budoucnosti, s kterou začátkem sezony v čínském Mylinu jednou prohrála.
„Je extrémně silná mentálně a i pod tlakem, který na ni Ester vytvořila, předvedla skvělý výkon. Taky má dobrou techniku a sebevědomí z toho, že získala tři glóby,“ řekl Reiter. „Ve vyřazovacích jízdách se jede jen jedna jízda, takže nás může porazit kdokoli. Na každý závod se maximálně soustředíme.“
Tady začíná magie Ester Ledecké. Vyhrávat na snowboardu ve skutečnosti není tak jednoduché, jak to v jejím podání vypadá. Za zlatým tažením stojí mix zásadních důvodů. Na prvním místě je nezdolná mentalita šampionky. Lítost k soupeřkám nečekejte.
„Není mi jich líto, protože ony měly celou sezonu na snowboardu,“ uvedla Ledecká docela logicky.
Přestože během zimy na snowboardu nezávodila, neznamená to, že by se mu nevěnovala. V plné lyžařské sezoně si kradla hodiny a dny, kdy se svým prknem udržovala vztah.
Článek pokračuje pod infografikou.
„Na to, že má strašně málo dnů na snowboardu, mě Justin dokáže připravit tak, že sem můžu přijet, konkurovat těm holkám a dominovat,“ řekla.
Je to velice jemný proces. Všichni si už možná zvykli, jak neustále přeskakuje mezi svými dvěma sporty. Nikdy to ale není jednoduché.
„V některých věcech je to podobné, ale ve většině je to úplně jiný sport. Jako byste srovnávali tenis s ping-pongem,“ prohlásil fyzioterapeut české šampionky Ladislav Polášek. „Pohyb je jiný, tělo si na něj musí zvyknout, potřebujeme zase získat to cítění. Je to kombinace vášně a snahy dosáhnout dokonalosti.“
Ledecká má kolem sebe malý, ale výkonný tým, kterému po každém závodě upřímně děkuje. Patří do něj i její rodiče. Když po zlatém závodě na hoře Corviglia dlouho stála v mixzóně, tatínek Janek a maminka Zuzana přiskočili s dřevěnou lavicí, na níž si mohla sednout.
Kromě Reitera či servismana Guntrama Mathise zvaného Tschunti je pro ni velmi důležitým mužem i Polášek. Často udržuje její tělo na tenké hraně ve schopnosti závodit. Letos musela vynechat lyžařský víkend v Garmisch-Partenkirchenu a kritických momentů bylo daleko víc.
„Situací je v sezoně spousta, bojujeme s určitými věcmi, které se nám pořád vrací, a snažíme se je určitým způsobem hasit,“ vysvětlil Polášek. „Například v Kvitfjellu jsme to do poslední chvíle hasili všelijak, jak jsme mohli, a nějak se to povedlo. Ona je neuvěřitelná v tom, že se dokáže kousnout a dokáže jít dál za hranu, než by šli ostatní lidi.“
Pro soupeřky je kruté, že jim ubíhá kariéra a Ledecká jim závod za závodem ubírá možnost nabrat si taky něco z medailové sbírky. Japonka Mikiová teď určitě musí myslet na to, jak reálné je, že se jí za rok splní sen o olympijském zlatu. Ale šanci mají všechny stejnou. Můžou to zkusit, i když je asi ze slov Ledecké trochu mrazí.
„Ty jízdy určitě nebyly perfektní, ale byly dost dobré a stačily na to, abych vyhrála mistrovství světa. Což je skvělé, ale stejně si myslím, že máme dost věcí, na kterých můžeme zapracovat,“ řekla STR o čerstvém zlatém představení.
