Tenisté ve stejných outfitech dráždí, diváci trpí. Je to absurdní, soudí Černošek
Přijít na párty ve stejném oblečení jako někdo druhý je bráno jako ponižující nehoda. Během tenisových zápasů jsou takové trapasy normou. Sportovní firmy, jež šatí (a za to platí) své lidské billboardy, vykazují malý zájem o komfort diváka. Střety tenistů a tenistek oděných do identických outfitů tak dráždí dál. Zbytečně. Stačilo by jednoduché pravidlo o různých dresech, jaké funguje ve stolním tenise či squashi.
Protřelý tenisový manažer Miroslav Černošek minulý týden seděl v kulisách krásného římského areálu Foro Italico a sledoval osmifinálový boj Jakuba Menšíka s Hubertem Hurkaczem. Oba vytáhlí borci na sobě měli černé triko, neonové šortky a čepici stejné barvy. „Považuji to za absurdní,“ soudí Černošek podívanou, během níž jste Poláka mohli identifikovat jen díky kšiltu dopředu a nákolence.
O dva týdny dřív v Madridu, když Menšík bojoval ve čtvrtfinále s Argentincem Franciscem Cerúndolem, neměl divák ani tyhle titěrné záchytné body. Jak kdyby se ti dva dívali do zrcadla či byli naklonovaní. „Když to vidíte v televizi, tak se vám na obrazovce hráči ztrácejí, jak jsou k nerozeznání. Beru to jako špatnou filozofii oděvních firem,“ mračí se Černošek, jenž je Menšíkovým manažerem pro Česko.
O globální smlouvy na rakety i s oděvní značkou Adidas, která devatenáctiletého Čecha sponzoruje, se stará jeho švédská agentura WeSport. Menšík patří do stáje tří pruhů, jedné z nejpočetnějších a nejsilnějších v tenise. Což s sebou také nese vyšší riziko, že se soupeřem budete vypadat na kurtu jako dvojčata.
Divácký komfort to ovlivňuje
„Populárnější hráče je divák schopný rozlišit, ale pokud se hrají první kola, divácký komfort to ovlivňuje. Přimlouval bych se za to, aby se soupeři odlišili,“ navrhuje Marek Kindernay, ředitel Oneplay Sport, která v Česku vysílá zápasy ATP Tour. I on cítí, že vyžadovat po divákovi extra koncentraci při sledování sportu, není správné.
Firmy vybavují své smluvní hráče novými kolekcemi několikrát do roka. Na čtyři grandslamy, americký sunshine double či evropskou antuku. Dodat vícero barevných kombinací by pro ně bylo snadné, společnosti však volí cestu co největšího zviditelnění jednoho konkrétního úboru, který chtějí prodat co nejvíce zákazníkům.
A tak i v těch nejexponovanějších zápasech, jakým bylo třeba letos mužské finále Indian Wells, nastoupí soupeři ve stejných tričkách s fajfkou. Loni na US Open oblékly dokonce všechny čtyři protagonistky zápasu dámské čtyřhry identický úbor.
Výsadu originální kolekce má jen pár vyvolených superhvězd. Ve víkendovém římském finále se střetli Jannik Sinner s Carlosem Alcarazem, oba smluvní hráči Nike, s vlastními outfity. Ti jsou hýčkáni stejně jako dřív Roger Federer, Rafael Nadal či Serena Williamsová.
A také Maria Šarapovová, jež ve svých memoárech zavzpomínala na Wimbledon 2004 a střet 3. kola se Slovenkou Danielou Hantuchovou. „Když jsme se potkaly u sítě, uvědomila jsem si: Sakra, vždyť máme stejné šaty. Úplný horor. Nebyla to její chyba, ale strašně mi to vadilo. A postarala jsem se, aby se mi to už nikdy víckrát nestalo. Jak? Když jsem podepisovala další kontrakt s Nike, prosadila jsem si do něj klauzuli, že budu hrát v exkluzivních outfitech, které žádná jiná nesmí nosit.“
Kvitová se vlastní slíbené kolekce nedočkala...
Šarapovová, pohledná Ruska žijící v Americe, tehdy ve Wimbledonu nabrala obří marketingovou sílu, když v sedmnácti nejslavnější turnaj planety vyhrála. Petra Kvitová je dokonce dvojnásobnou šampionkou z All England Clubu, své vlastní kolekce se však nikdy nedočkala. „Přitom mi to Nike dvakrát slíbil,“ podotýká Černošek, někdejší manažer české hvězdy.
Pokud chcete vystoupit z davu, musíte podepsat s firmou, jež není v tenise zaběhlá, jako kdysi Tomáš Berdych se švédskou značkou H&M. Nebo si navrhovat vlastní tenisové oblečení, jako to dělají Andrej Rubljov či Anastasia Pavljučenkovová.
Ostatním surfujícím na vlnách mainstreamu by mohly udělat službu turnaje či tenisové organizace, pokud by do pravidel instalovaly článek o odlišném oblečení soupeřů. Pokud může barvu outfitů regulovat bílý Wimbledon, proč by se nedal problém řešit takto? Zvlášť když podobné sporty jako stolní tenis a squash takové pravidlo již dávno mají a vysvětlují ho, že jim jde o co divácky nejvstřícnější produkt.
Mnohonásobně větší tenis tento problém ale již dlouhá léta ignoruje a ostýchá se diktovat mocným firmám, které do něj investují. A tak si při některých dalších zápasech komety Menšíka možná budete dál připadat, že vidíte dvojmo. Anebo „český“ problém vyřeší trh. Hráčovi zástupci mají na stole nabídku reklamní smlouvy od společnosti Red Bull. „Je skvělá, ale Red Bull má zásadu, že musí hrát v jejich čepici. Tu ale Adidas pustit nechce. Takže teď se vedou složitá jednání, abychom to zvrátili,“ prozradil Černošek.
