To je von! Fuksa a olympijský vítěz? Divný, směje se. Babičce zlato nepůjčil
Na účtování se sezonou si Martin Fuksa vzal všechny své letošní medaile. A spolu se stříbrem a bronzem z mistrovství Evropy v Szegedu a dalším stříbrem z mistrovství světa v Uzbekistánu ukázal i olympijské zlato. „Minulý rok byla sbírka hezčí, byly tady samé zlaté. Ale co si budeme povídat. Hlavní cíl byla Paříž. Jsem rád, že už asi nepřijde žádná otázka, kdy to přijde na olympiádě,“ usmívá se.
Olympijský vítěz Martin Fuksa. Zlatý kanoista z Paříže si na tohle spojení ještě pořád zvyká, ale lidé na cyklistické stezce kolem Labe z Nymburka do Poděbrad mu to často připomínají a volají: „To je ten, co vyhrál olympiádu!“
Jak často vás lidé teď poznávají?
„Tady v Praze ne, tady si každý hledí svého. Ale v Nymburce to bylo hezké, přivítali nás na náměstí, to bylo skvělé. Když jsem tam těch pár dnů byl, pár fotek bylo, hlavně gratulací. Podpis v dnešní době nikdo neřeší. Lidi poblahopřejou, spíš se na něco zeptají, to mi přijde hezký.“
Co rybáři na Labi, jsou na vás hodní, jak si to po zlatém závodě v Paříži přál váš tatínek?
(úsměv) „Rybáři byli jedni z těch, kteří se se mnou přišli vyfotit. Když jsem šel tréninky před tím Uzbekistánem, tak podél té cyklostezky jezdí hodně lidí na kole. A musím říct, že snad úplně každý, co tam jel, na mě něco zařval: ´Hele, to je von! To je ten, co vyhrál olympiádu! Fuksa!´ Myslí si asi, že to neslyším, ale jak se to na vodě rozlíhá, já jsem úplně všechno slyšel. Vlastně to bylo hrozně příjemný…“
Jak zvládáte mediální povinnosti?
„Dnes večer se můžete podívat na Show Jana Krause, byla to sranda. Dlouho mi tleskali, bouchli tam konfety. Lidi to asi možná fakt i prožívali. Je to celé moc hezké, co se kolem toho děje, ani bych to nečekal.“
Možná s vámi prožívali, že jste konečně získal titul, který vám chyběl…
„Jsem moc rád, že jsem to splnil, že jsem si ulevil. Jsem takový, že se moc nepozastavuju nad úspěchem. Tohle zlato se se mnou asi potáhne celý život… Třeba ještě někdy bude nějaká medaile. Dívám se vždy dopředu. Teď si chci odpočinout, začít přípravu a myslet na další věci. Příští rok máme v Račicích mistrovství Evropy, to je velký tahák.“
Že se s vámi tohle zlato potáhne celý život, to jste docela trefil…
„Vlastně si to vůbec neuvědomuju. Ale je hrozně hezký, když někam jdu a lidi řeknou: Martin Fuksa, olympijský vítěz. To je divný… Vždycky jsem akorát slýchal: Martin Doktor - dvojnásobný olympijský vítěz. Když slyším Martin Fuksa – olympijský vítěz, říkám si: Vlastně jsem… Dodneška mi to úplně nedochází. Ale lidi to vnímají.“
Po závodech dáváte vždy čerstvou medaili do obýváku na stůl, jak tam rozdělíte ty čtyři, které teď máte s sebou?
„Tuhle (ukazuje na zlatou olympijskou medaili na krku) mám skoro jenom v autě. Každý ji chce vidět, vozím ji s sebou, tahle si to na stole moc neužila. Když jsem byl v Uzbekistánu, tak jsem ji zavřel do krabičky a dal jsem si ji na knihovnu, aby si ji někdo nepůjčoval. Babička chtěla, abych jí to na týden půjčil. Říkám: To úplně nevím, jestli ti to chci půjčit…“
Někteří olympionici z Paříže si stěžovali, že jim z medailí odpadává lak, ta vaše vypadá stále dobře…
„Už ne (obrací medaili na rub). Vidíte, jak to tady opadává. Dal jsem si ji do boxu, aby mi na ni každý nesahal. Samozřejmě, když se mě někdo zeptá, jestli si jí může vzít, tak jsem s tím úplně v pohodě. Proč ne? Ale když je v tom boxu, někteří se jenom kouknou a jsem radši.“
Máte teď už dovolenou, nebo vás ještě čeká nějaký závod?
„Mám padesát osm mistrovských titulů z ČR a v půlce září je ještě mistrovství republiky na pět kilometrů. A je to singl a debl, dva závody, které mi chybí do šedesáti. Máme v Nymburce kluka, který bude letos končit, hrozně rád bych s ním jel debla. Moc rád bych to s ním vyhrál.“
Letošní medaile Martina Fuksy
- OH Paříž: C1 1000 metrů zlato
- MS Samarkand: C1 500 metrů stříbro
- ME Szeged: C1 1000 metrů stříbro / C1 500 metrů bronz
